Na návštěvě u císaře pána - pivovar Ottakringer, Vídeň

Podivnou shodou náhod (nebo že by osud?) má moje sestra také práci spjatou s pivem. Při svých studijích ve Vídni si našla brigádu v místním pivovaru Ottakringer. Jak tedy jinak strávit víkend ve Vídni, kam jsme přijeli na prodloužený víkend?

Tak kam tedy?! Hezky postupně. 

Pivovar Ottakringer je jedním z větších pivovarů v Rakousku, vytočí ročně přes 600 000tis hl. Tolik vyrobí například Budějovický Budvar za půl roku. Výtočí se řadí mezi TOP 3 pivovary ve své zemi.

Stará scezovací káď.

Pivovar byl založen v první půlce 19. století českou rodinou Kuffnerových z Moravy. Před druhou světovou válkou byla rodina donucena prosperující pivovar, kvůli svým židovským kořenům, prodat novým Rakouským majitelům. Kuffnerovi byli po válce ještě dodatečně vyplaceni a od té doby je pivovar plně v Rakouských rukou.

Nerezová část varny.

Pivovar kombinuje staré prostory s moderním vybavením. V nejstarší červené cihlové budově se nachází varna. Ta je částečně měděná a z části tvořena nerezem. Na rozdíl od většiny pivovarů u nás, zde nenalezneme rmutovací pánev. Šrotovaný slad jde totiž rovnou po vystírce na scezování. Pak se povaří s chmelem a jde na kvašení do CK tanků (obrázek pro srovnání).

Vlevo budova varny, vpravo původní dřevěné sudy.

Přes 40 venkovních CK tanků mobil lépe zachytit nezvládl.

Vlevo můj osobní gril roku, vpravo jiný pohled na varnu.

Jak je vidět Ottakringer opravdu není žádným mikro pivovarem, ale pořádným průmyslovým komplexem s moderní výrobou. Prohlídka je poměrně svižná. Kromě již zmiňované varny, si lze prohlédnout venkovní prostory s tanky, starý ležácký sklep s původními dřevěnými sudy a novou stáčecí linku. Poté se exkurze přesouvá do prostorů původní sladovny, kde jsou ochutnávky.

Ochutnávací prostory.

Součástí pivovaru jsou impozantní několika patrové prostory bývalé (škoda) sladovny. Ty slouží nejen jako poslední štace exkurze, ale také se zde pořádají svatby a koncerty. Unikátní je i původní otočná střecha. Jelikož jsme zde měli menší protekci, měli jsme dostatek času ochutnat většinu pivní nabídky.

A jdeme to roztočit..

Piv bylo v nabídce osm, bohužel dvě z nich Ottakringer červené a Ottakringer Bock, na které jsem byl hodně zvědavý záhy došla. Zejména Bock vypadal velmi slibně. Nevadí, dalších piv byl více než dostatek. První jsem ochutnal světlý Ottakringer Zwickl. Pivo zakalené žluté barvy bylo poměrně silné a středně hořké. Slušně pitelný zwickel jsem hodnotil za 3. Dále jsem zkusil Ottakringer Pur. Jedná se o ekologické bio-pivo. Úplně jsem nepochopil čím se bio produkce liší od klasické, ale každopádně toto pivko mi chutnalo nejvíce. Bylo výborně chmelené s krásnou silnou chuti a výbornou pitelností. Známka 2.

Zleva Zwickl, zprava ekologický Pur

Ottakringer Gold Fassl Pils je pivo, které by se mělo nejvíce blížit našemu tradičnímu ležáku. Navzdory výraznější hořkostí mě tolik neoslovilo. Hodnotil jsem 3-. Stejně tak černo-rybízový Ottakringer Radler nebyl úplně můj šálek kávy. Možná za velkého horka a pořádně vychlazený by mi jel více. Takto v zimě také 3-.

Spokojený degustátor a průvodkyně.

Ottakringer Helles je nejprodávanějším pivem pivovaru. Bylo poměrně jemné a velmi pitelné. Mé hodnocení je 2-. Výborné pivko jsem zakusil ještě nakonec a to pšeničný Passau Weisse. Pivo které dováží Ottakringer ze spřáteleného pivovaru Innstadt v německém Passau. I když byla z láhve, moc mi pšenice chutnala a musel jsem si dát ještě jednu. Hodnocení za 2.

Passau Weisse vlevo, Ottarocker v MHD vpravo.

To bylo vše co jsem za večerní návštěvu v Ottakringeru stačil ohodnotit. Následná after-party v místním studenském klubu, Ottarocker v tramvaji nebo Irské Kilkenny s Jägermeistery už ani nestojí za řeč :-). Hodnotit bylo nejen nad mé síly.

Tak kolik dáme bodů?

Prohlídka v pivovaru Ottakringer stála za to. Exkurzí pivovarů jsem již několik absolvoval. Tato však byla mojí premiérou v zahraničí a tím pro mě velmi zajímavá. Byl to také můj úvod do piv kategorií helles, zwickel a helles-bock. Děkuji své sestře za prohlídku a skvěle strávený víkend ve Vídni!

Ještě dodám pro zájemce o exkurzi, že prohlídky pivovaru probíhají pouze v pondělí až čtvrtek. Což není pro víkendovou návštěvu z Čech úplně ideální.

Vzpomínka na Křivoklátské slavnosti piva

V první půlce září se na hradě Křivoklát konala velmi příjemná pivní akce. Jednalo se o první ročník pivního festivalu, který nabízel více než 20 druhů různých piv z českých mini-pivovarů plus pivo z Krušovic (?!). Prostory hradního nádvoří byly velkým lákadlem akce, i proto jsme mu dali přednost před neméně slibnou akcí v Kostelci u Prahy (tam určitě někdy příště).

Vzorkový veletrh, poněkud zvláštní název akce.

Na hrad jsme dorazili v sobotu před 12 hodinou pohodlně vlakem z Hlavního nádraží v Praze. Volný čas ve vlaku jsme využili (jak jinak) testováním piva. Tábi dovezl z Chorvatska citronové Ožujsko Limun a tak jsme porovnávali s českým Lemonem od Staropramene. Výsledek byl opravdu nečekaný, chutnalo to úplně stejně :-) Oboje jsou ochucená lehká piva na léto a když jsou pořádně vychlazená tak proč ne (první hodnocení dne jako ve škole za 3).

Lemon vs. Limon

Zpátky na festival. Akce se konala na horním nádvoří hradu. Uvnitř byly rozesety nazdobené dřevěné stánky jednotlivých pivovarů s pivem a občerstvením. Příjemným zpestřením bylo obdržení hodnotícího archu se všemi nabízenými pivy a popisy pivovarů. Pivní nabídky bylo požehnaně, zato místa k sezení tolik ne. Celkově jich zde nebylo, kromě zahrádky místní hradní hospody a okolních laviček, mnoho navíc. Naštěstí, ale byla  akce poměrně "komorní" a vůbec zde nebyl takový nával jaký jsem očekával. Díky tomu byly fronty minimální a piva dostatek.

Místní ochotnicí se opravdu snažili.

Důvodem celého veletrhu je i dlouhodobá snaha o obnovu pivní tradice na Křivoklátu. Místní pivovar, nacházející se hned před hradem, prochází od roku 2007 rekonstrukcí a já doufám, že bude v provozu co nejdříve. Momentálně zastává výrobu Křivoklátského piva pivovar Matuška, vzdálený pouhých 13km od hradu.

Pivní historie v podhradí.

Začátek byl tedy jasný a zamířili jsme ke stánku Matušky. Zde jsem okusil pivo s honosným názvem Karel Egon II. (5,3% alc.). Jedná se o klasický silný ležák (13°), který by nijak nevybočoval, nebýt vyššího zachmelení a vysoké hořkosti jaké jsme u Matušky zvyklí. Super začátek, u mě má pivo za 2.

S Karlem v ruce jsem začal prohlížet ostatní stánky. Zaujal mě pivovar Antoš. Obsluhu tvořil sám Standa Berkovec! Nic vám to neříká, nezoufejte já jsem také netušil (kdo to video vydrží do konce má můj obdiv). Standa měl celkem slušný výběr, zvolil jsem svůj oblíbený pale ale. Pod jednoduchým názvem Antoš Pale Ale se skrýval objev dne. Skvělá hořká chuť akorát chemelená. Byl jsem naprosto překvapen, budeme se muset někdy do Slaného vypravit. Jednoznačně jedno z nejlepších piv dne. Hodnocení 1-.

Následoval Vojtěch polotmavý, pivko z malého restauračního Pivovaru Na Rychtě v Ústí n. Labem. Velmi dobře pitelné pivo potěšilo. Ze začátku mi přišlo vynikající, pozdější dozvuk už byl spíše obyčejný. Dávám 2-. Zato Kvasnicová 11° z Pivovaru Klášter nestála za moc. Možná jsem byl již zmlsaný předchozími pivy, ale bohužel mě vůbec ničím nezaujala (za 4).

Vlevo Vojtěch s klobásou, vpravo Klášter ve skle.

Abych si trochu oddechl, rozhodl jsem se poohlédnout po okolní zábavě. Oddechu jsem se bohužel nedočkal, jelikož jsem byl nevědomky zatažen do soutěže o pití piva na čas! A ještě ke všemu pití Krušovic na čas!! Dopadlo to následovně (viz. šedý závodník vlevo):

Na dřepech ještě musím zapracovat :-) Škoda jen, že výhrou byl další půllitr Krušovic!!! Soutěž a následná výhra mě připravili na notnou chvíli o hodnotící schopnosti.

Po delší pauze jsem si došel pro malou Jihlavskou pšenici. Jednalo se o příjemné a dobré pšeničné pivo. Po Krušovickém nájezdu - slast na jazyku. Hodnotím za 2-. Jihlavský Ježek nemá vůbec špatná piva. Následoval Brouček 16° polotmavý speciál z pivovaru Starokladno. Musím se přiznat, že o tomto pivovaru jsem slyšel poprvé. Pivo nebylo vůbec špatné, sice dost silné a výrazně tmavé, ale u mě za 2.

O mnoho více jsem toho už opravu nezvládl. Zakončil jsem den dvěma malými pivy od Matušky - Matuškou pšenice a Zlatá Raketa (17°). Tyto dva kousky nejsou žádnou neznámou, oboje krásně za 2 a mohlo se jít domů.

První Křivoklátský vzorkový veletrh pivovarnictví (zkuste vyslovit 10x rychle za sebou) se vydařil. Prostředí hradu bylo nádherné, nabídka piv byla opravdu velká a celá akce poměrně stylová. Jenom nevím jak by se pořadatelé poprali s větší návštěvností. Příští rok se rád znova dorazím. 

Na Černo v Praze

Nemůžu nepřidat článek o večerní návštěvě pražského podniku V Cípu a jeho nečekané pivní nabídce. Je tu totiž na čepu a v lahvi dostupná velká část portfolia z Pivovaru Černá Hora. Oficiální název - Megasportbar Fortuna, ani neznám, od střední školy chodíme prostě na fotbálek do Cípu.

Biliár je hlavní zaměření Cípu (je zde na 30 stolů) a proto veškeré další vybavení je hodně "retro". Nejlépe jsou na tom ještě šipky, které pouze nepočítají zásahy těsně mimo. Je zde elektronická střelnice - "Kam to ani nemá cenu strkat peníze, páč to blbne."(cituji personál), opodál je historický elektro jukebox a 2 bowlingové dráhy. Na nich je skvělá možnost naházet si osobáček, protože dráha připomíná vyjetý kaňon. V zadní častí je sportovní místnost z polo-digitálním (funguje pouze půlka číselníku) fotbálkem, vyfouklým ghetto basketem a párem herních automatů. Dříve zde byl i skvělý air-hokej namluvený R. Zárubou, kde mi kdysi uvolněný mincovník rozsekl nohu. Nejspíš stůl asi někoho zabil, když ho konečně vyhodili. O záchodech nemluvě, ty by snad nezáviděli ani na pražské záchytce po Silvestru. Něco o místě napoví i jídelní lístek.

Čekal někdo jinou než retro fotku?

Proto překvapí, že zde na čepu nenajdeme klasickou skladbu Gambáč malé/velké + panák, ale ochotný personál, který na vás vychrlí velmi slušný výběr. Na čepu mají 10°, 11°, 12° pivo, doplněné tmavým Granátem, pšeničným Velenem a polotmavým Démonem 13°. V lahvi byl ještě k dipozici Kvasar a tuším, že speciál 1530. Nesmí chybět všudypřítomný Pislner Urquell, pro nepřizpůsobivé pivaře.

Začal jsem jedenáctkou Páter (alc. 4,4%). Jde o skvěle pitelné pivko, které se opravdu pilo samo. Klasický pohodový český ležák, tohle si představuji pod 11° pivem. Krásná známka 2-. Přeskočil jsem dvanáctku Kamelota a zkusil rovnou točeného Velena (alc. 4,8%). Pšeničná piva mám moc rád, zejména pokud nejsou příliš sladká a ovocná. To Velen splňuje maximálně. Je to jedno z mých nejoblíbenějších pšeničných piv. Hodnotím za 2.

Dva kousky stačili, abych vyhrál alespoň ty šipky.

Vítězem dne byl ale polotmavý 13° speciál Démon (alc. 5,2%), který jediný není z Černé Hory, ale z Pivovaru Vysoký Chlumec (oboje pod K-Brewery). Super polotmavý ležák, silný a na polotmavé poměrně hořký. To jsou u mě jasné plusové body, proto hodnocení 2+.

Cíp je prostě takový malý hospodský skanzen v Praze (úplně v centru!), který má překvapivě dobrou nabídku piva a plno možností na "vyblbnutí". Rozhodně doporučuji ozkoušet, jenom na rande bych šel asi jinam.

Dvakrát Bašta a jinak Zlý časy

Deštivý páteční večer si vyžádal další návštěvu speciálních pivních výčepů. Tentokrát nás bylo 5 a větší počet lidí byl znát. Hodnocení piv vycházela hodně rozmanitě a ke konci se nám dokonce povedlo v pivech udělat  zmatek. Abych nepředbíhal.

Jelikož nás cesta opět táhla do Zlých časů v Nuslích, rozhodl jsem se ji oživit návštěvou nedalekého Sousedského pivovaru Bašta. Již jsem o něm dříve slyšel a dlouho ho plánoval navštívit. Ideální je spojit návštěvu právě se Zlými časy. Oba se nacházejí v těsné blízkosti náměstí Bratří Synků. Pivovar Bašta je spojen se švejkovským Hostincem U Bansethů. Musím přiznat, že při přípravě návštěvy jsem měl trochu problém určit, který z těchto dvou je ten s vlastním pivem. Teď už mám jasno, je to ten vlevo :-) 

Večer kolem 8 hodiny bylo v hostinci už plno. Obsluha si nás při vstupu vůbec nevšimla a tak jsme začali hledat místa k sezení. Venku bylo ještě vlhko po dešti, ale i tak byla místa na zahrádce atraktivnější než podivný prázdný salónek o patro níže za záchody. Po chvíli sezení venku bez povšimnutí, jsem usoudil, že tudy pšenka nepokvete a jal se hledat personál. Naštěstí se o nás poté servírka postarala a po chvíli sezení u malého vnitřního stolku se uvolnil velký stůl v přední části. Problémy byly zažehnány a mohli jsme se pustit na piva.  

V nabídce byla polotmavá, světlá a pšeničná dvanáctka a tmavý stout. V první rundě jsme všichni objednali polotmavé pivo. Kvasnicový ležák byl opravdu poctivý. Každý ho obdržel ve stylových baňatých půllitrech na keramickém podtácku. Barva byla krásně temně hnědá skoro až do černa. I pivo chutnalo hodně tmavě. Zejména výrazný byl karamelový nádech a jemná kafová příchuť, na polotmavé poměrně silná. Pivo mi velice chutnalo a má u mě za 2. Ostatní odradila přílišná tmavá chuť, u Tabiho 3-. Zbytek 2- až 4. 

Doňas, polotmavý ležák a označené místo Honzy Vyčítala

Druhý jsem vyzkoušel světlý kvasnicový ležák. A opět jsem obdržel poctivé krásně plné a zakalené pivko s pořádnou pěnou. Světlé mi chutnalo ještě více. Krásně nahořklé a správně silné. Super dávám 2+.  Nevím proč, ale ostatní mé nadšení nesdíleli a hodnotili stejně nízko jako polotmavé. Tábi za 4+, zbytek 2- až 4+.

Po dvou kolech jsme se rozhodli přejít dál. Osobně jsem byl s návštěvou Sousedského pivovaru spokojen. Hostinec má správný pivní nádech, kousek od našeho stolu byly vidět měděné varné pánve a trojice pivních píp, které jako by vyvěraly přímo ze zdroje. Celkově má toto místo svůj styl. Jediné co by neuškodilo, by byly trochu větší prostory.

Další zastávkou byly starý známý Zlý časy. Bylo to poprvé co jsme je viděli plné k prasknutí. Venku na zahrádce byl poslední volný stůl v celé hospodě. Místo na zahrádce znamenalo vlastnoruční donášku piv. Vybírali jsme každý jiná piva a na stole se nám protočila skoro celá nabídka dne. 

Nechtěl jsem si hned zkraje zkazit dobrou náladu z předchozích úlovků a sáhl jsem po Kocourovi Catfish alias Sumečkovi (11°, 4,2% alc.). Již dříve jsem ho ochutnal lahvové, ale sudové mělo premiéru. Točená verze mi přišla víc hořká než z láhve, což bylo jenom dobře. Pivo typu American Pale Ale, bylo naprosto skvělé. Mělo jantarovou barvu se skvělou vůní, připomínající mi bezinkovou šťávu (zvláštní). Málem mi ho ostatní vypili, když jsem ho nechal kolovat. U mě jasná 1. Jedno z mých top piv. Ostatní 2+ až 3. 

Dalším můj výběr byl už odvážnější. Vybral jsem si 4% (alc.) růžový Buquičák z pivovaru Chýně. Pivo uvařeno k příležitosti Mezinárodního dne proti homofobii, rozhodně nepostrádá smysl pro humor. Bohužel mě moc neoslovilo. Vůně i chuť byly zvláštní. Hodnotím jako lepší 4. 

Buqičák a hermelín

Po zklamání z Buqičáku, jsem zkusil německý Mahr´s Bräu Ungespundetes Kellerbier (5,4% alc.). Pivo pochází z pivně velmi aktivního města Bamberk v Bavorsku. Polotmavé pivko mi velmi zachutnalo. Mělo mírný karamelový nádech a velmi dobrou jemnou chuť. Dávám krásnou 2. Ostatní 2+ až 3 a z mých piv bylo skupinově nejoblíbenější.

Mým posledním pivem večera byla Únětická 12 (12,3°, 4,9% alc.). Po minulém zklamání z desítky jsem nevěděl co čekat. Přišlo ale milé překvapení. Pivo bylo výborné světlé barvy s krásným nefiltrovaný zákalem, chuť byla výrazně chlebovitá a správně hořká. Hodně nezvyklá ležácká chuť si mě dostala a dávám 1-. Těším se na další vyzkoušení. Ostatní 2 až 5+, trochu kontroverze. 

Nedalo mi to a zkoušel jsem průběžně i piva ostatních. Nejvíc mě překvapil Kocour 10°. Bohužel nemile. Pivo mi nezachutnalo, postrádalo jakoukoliv chuť a silnější říz. Jen na základě menší ochutnávky hodnotím za 4. Nechce se mi tomu věřit a musím si to ještě v budoucnu ověřit. Dobrým pšeničným pivem byl Weihenstephan Hefe Weiss. Po ochutnání jsem dal za 2. Modrá Luna 11° Borůvka z pivovaru Černá Hora bylo něco šíleného. To snad ani nebudu hodnotit. K mému překvapení dost lidem z naší skupiny chutnala.

Fiaskem večera bylo zamíchání sklenic ležáku z Chýně, pardubického Taxisu 14° a třetího neznámého vzorku. Bohužel jsme již nezjistili co právě tímto vzorkem bylo, možná jeden z prvních dvou jmenovaných nebo něco úplně jiného. Škoda, protože právě toto pivo mělo nejlepší společné hodnocení. Alespoň máme do příště co objevovat...

Na "jedno" v Zubatém psovi

Tentokrát kratší příspěvek o další návštěvě Zubatého psa ve Vršovicích.

Večer jsme začali lahváčem na cestu - Staropramenem nefiltrovaným. I když se nové pivko ze Smíchova nemůže rovnat se speciály na které jsme šli, začíná nám novinka celkem chutnat. Určitě doporučuji zkusit, zejména v točené verzi. Hodnocení vynechám, bylo by příliš neobjektivní :-)

V Psovi jsem začal další novinkou - Únětice 10°. Pivovar z vesnice stejného názvu poblíž pražského Suchdola otevřel teprve nedávno a hodně se vychvaluje. Bohužel mě desítka tolik neoslovila. Dost možná byla očekávání příliš vysoká. Pivko mi přišlo normální - za 3. Taková Poličská desítka mi třeba chutná daleko víc.

Matuška tmavý (konečně má Matuška funkční web stránky!) měl u mě také premiéru. Tmavá piva mám rád a Matuška vůbec nebyl špatný - za 2. Další pivo Opat bitter neurazil, poměrně hořký, chuťově mám ovšem radši  hořkého a silnějšího Matušku Raptora. U mě za 2-.

Jako poslední dvě piva jsme zkusili dvě IPA od Brewdogu. První BrewDog - 'Nelson Sauvin' 1 hop IPA byl výborný. Hodně silný (17°, 7,5% alc.) a hořký, přitom s ovocným nádechem. Vzpomněl jsem si na při první návštěve chutnané Nøgne Ø Pale Ale. Tyto silná zahraniční pivka jsou tím co mám na Zubatém psovi úplně nejradši. Nic podobného ani nelze nikde jinde v Praze ochutnat. U mě jasná 1.

Druhý Brewdog - hardcore IPA, byl ale nakonec už příliš. Skotských 20° a 9,3% alc. nás úplně dorazilo. Jelikož jsme za večer v průběhu stihli i 2 pivni panáky Brewdog Tokio (výborná věc), byl na nás hardcore IPA příliš hardcore silný. Jeho chuti jsme si moc neužili a tak radši bez hodnocení.

Další návštěva Zubatého psa byla opět výborná. Obsluha i prostředí opět vynikající. Tentokrát jsme usedli na balkón nad barem. Bylo zde trochu zakouřeno, ale ne příliš. Jediným mínusem večera byla pouze chybějící sušená dračí klobása, která jako na čerta den předtím došla. Nakládaný hermelín se snažil co mohl a i když byl výborný, psí klobása je jen jedna...

Vzpomínáme!

Dobré časy ve Zlých Časech

Co s náhle uvolněným večerem, byla jednoduchá otázka pro sobotní odpoledne minulý týden. Po dni stráveném na slunci prací na chatě a nemožnosti dát si pivo kvůli řízení, bylo jasno kam se jde. Do oka nám tentokrát padly Zlý Časy. Tímto ještě děkuji divadlu Pod Palmovkou za vadu na elektroinstalaci a uvolnění Tábiho!

Kousek od nám. Bří. Synků hledejte tuto ceduli

Ve Zlých Časech jsem byl poprve a to i přesto že jsem o této hospůdce slyšel jako o jedné z prvních 4. píp v Praze. Cesta do Nuslí je poměrně rychlá a Časy se nachází jen skok od náměstí Bratří Synků (10min z I.P. Pavlova).

Hned z úvodu nás překvapilo, že hospoda působí trochu čtyřkovitě. Spodní prostory u píp byly hodně zakouřené, objednali jsme si proto první rundu a přesunuli se na zahrádku. Prázdná zahrádka (v sobotu večer?) byla malinko strašidelná, ale bylo zde příjemně. O mnoho lépe vypadala předsunutá zimní zahrádka, kde jsme nakonec propili zbytek večera.

Tak a co dobrého nám Zlé Časy přípravili? Jak je interiér né příliš vábný, tak nabídka piv je víc než výborná. Napočítal jsem dobrých 15-16 druhů piv. Hned na začátek jsme nasadili pořádné kalibry a objednali 2x Matušku 13° kvasnicové. Pivo to bylo hned na rozjezd výborné. Skvělá chuť a hořkost, ale přece jenom ne přes příliš hořká. Což mě by nevadilo (za 2), ale bylo to pravé pro Tábiho (za 1).

Aby jsme ochutnali co nejvíce, začali se naše výběry rozcházet. Tábi vybral Vyškovského Jubilera 16° a já šel pro pivo až do Německých končin a vybral Aecht Schlenkerla fasten bier. Jubiler nejenom, že byl silnější než Matuška, ale i trochu víc hořký a u mě byl za 2+, Tábi byl také nadšen a dal 1-. Největší hit ale byl můj německý kouřák. Tmavé nakuřované (rauchenbier) pivo bylo opravdu zážitkem. Krásně kouřově vonělo a chutnalo neuvěřitelně uzeně. Chuť se nedá úplně popsat, doporučuji ochutnat. U mě za 2+, Tábi 2-.

V popředí Aecht Rauchbier, za ním Vyškovský Jubiler a všudypřítomná tma na zahrádce

Po samých silných kusech, jsme se rozhodli pro pšeničnou pauzu. V nabídce byl Herold Bohemian Wheat Lager a Duchmaus z pivovaru U Rybiček. Já jsem zvolil Duchmause a neudělal jsem moc dobře. I když mám pšeničná hodně rád, tohle si už asi po druhé nedám. Namísto typické pšeničné chuti chutnalo pivo spíše po banánech a bylo velmi sladké. No prostě nic pro mě (za mě 3-). Měl jsem tak nasládlý jazyk, že mi nechutnal ani druhý Herold (za 3). Tábi byl milostivější, Herold za 2 a Duchmaus za 3.

Potřeboval jsem rychle spláchnout Duchmause a šel v dalším kole na hořkou jistotu - Kocour Samuraj IPA. Nádhera, konečně pivo pořádně hořké, v euforii jsem dával za 1. Tabi za 2- a v klidu popíjel svého Ferdinanda Sedm Kulí. Polotmavý ležák nás ale mnoho nezaujal a oba jsme shodně dali za 3. Pivo nám nepřišlo ničím zajímavé.

Noc se již chýlila ke konci, a tak jsme pomalu objednávali poslední pullitry. Sedmnáctka z Chýně bylo poctivé silné kvasnicové pivo, možná příliš silné. Pro mě za 2 a Tabi podobně za 2-. Posledním pokusem byl zajímavý Rambousek kaštanovo-medový. Zajímavý, ale pouze názvem, pivo to bylo příšerně sladko-trprké a ani nevím jestli jsme ho dopili. Ja 4-, Tábi 5+.

Pro zajímavost doplněn ženský pohled od Lenky na některá piva (no, nevím jestli ji tu 5 u Samuraje odpustím :-)

Celkově i přes závěrečnou kaštanovou tečku, se ochutnávka ve Zlých Časech velice vydařila. Většina piv až na pár exotů byla výborných (zejména úvodní výběr). Zlé časy jsou příjemným místem na ochutnávku různých druhů piv, škoda jen že interiér je malinko odpudivý. Každopádně i tak věřím, že se sem brzy vrátíme.

Zubatý pes - vybroušený pivní bar

Po dlouhé době, kdy se začal projevovat speciálový absťák, mi padla do oka zpráva o nově otevřené hospůdce ve Vršovicích. Nabídka piv, které jinde neochutnáte, 15ti kouhoutová pípa a chuť do poznávaní nových lokalit nedala jinak a museli jsme s Tábim místo navštívit!

V ulici Petrohradská hledejte tento znak

Zubatý pes je poměrně zašitý a jistá domácí příprava byla nutná. Místo ještě voní novotou. Hned u vchodu upoutá místní pivní chlouba, monumentální dlouhá pípa za úzkým kamenným barem. Celý bar je koncipovaný do dlouhé "nudle", přímo nad ním je menší balkón s posezením, v podzemí se nachází nekuřácké prostory (vhodné i pro vetší akce). Spodní část nám přišla poněkud sterilní, což bylo asi i díky tomu, že jsme zde byli sami.  Po zjištění, že si pro pivo musíme chodit nahoru, jsme se po chvíli přesunuli k malému stolku u baru. 

Pohled od našeho stolu směrem k baru a vchodu

Tak a teď k těm pivům konečně! Výběr je opravdu náramný. Prvních 6 píp zaujímali zahraniční značky a zbytek byl rozdělen různým českým mini pivovárkům. Žádné Gambo ani Plzeň se zde opravdu nekoná. Podle stránek se budou značky a druhy průběžně měnit. 

Z práce a následném sportu jsme přišli náramně žízniví a hladoví. Začali jsme 2 třetinkami Nøgne Ø Pale Ale, silného 14° norského piva (6% alc.). Začátek to byl opravdu výborný. Pivo ačkoliv silné, mělo krásnou vůní a na jazyku hrálo mnoha chutěmi, částečně do ovocna, ale přitom dostatečně hořké. Známka jak ve škole - 2. Pes nenabízí žádnou teplou kuchyni, ale pár pivních chuťovek se přece jenom najde. Studené vepřové výpečky jsme nemohli odmítnout. 

Nasyceni a naladěni na dobrou notu, jsme u druhého piva šli trochu na jistotu. Varnsdorfský Kocour nás ještě nikdy nezklamal a na čepu byl Koucour Samraj IPA. Dvě sklenice byly jasná volba. Koucour je prostě Kocour a tento IPA speciál je výborný. Na Kocourech mám nejradši jejich skvěly nahořklý "ocas" a vůni. Možná u Samuraje hořkost až příliš přebíjela ostatní chuť. Proto známka - 2-. 

Ve znamení hořkosti byl i zbytek celého večera. Vynikajícím pivkem se ukázal Skotský pes - Brewdog: Avery Brown Dredge. Velice zajímavé pivko podobného typu jako prvně chutnaný norský Pale Ale, ale silnějšího ražení. Pivo mi velice sedlo, krásně vonělo po ovoci a mělo specifickou hořko-nasládlou chuť. Byl jsem z něj nadšený, jasných 2+. Tábi se místo toho pustil do té nejsilnější kategorie s Mikkeller - Funky E-Star. Třetinka s 9,3% alkoholu měla už blíž k vínu než pivu a i chuť víno připomínala. Ne úplně můj šálek, ale měl jsem pouze 2 loky, takže bez hodnocení.  

Vlevo Brewdog - Avery, uprostřed Matuška Saison, vpravo spokojený piják :)

Nadešel čas na pivo večera. Po cizině jsme se obrátili k známému jménu, ale nezmámenu typu. Matuška: Saison byl pro mě naprostou bombou. Skvěle hořké a přitom poměrně jemné na jazyku a skvěle pitelné pivo.  Jedná se o sezónní záležitost, tak doufám, že se s ním ještě setkám. Tleskám, u mě za 1. Druhým Matuškou na čepu byla Zlatá Raketa. Toto pivo není pro každého, hořkost je enormní a pořádně chytá za jazyk. Doplněno 7% alkoholu (17°) se jedná o opravdu drsný požitek. Po pár locích jsem si připadal tak drsně, jak kdybych půl dne přehazoval uhlí (nebo takhle nějak drsně). Miluju hořká piva, za mě 2+. 

Hořkou chuť skvěle doplnily pikantní klobásy, jasný top místního mini jídelníčku

Večer se chýlil ke konci, zkusil jsem tedy ještě poslední silnější speciálek - Brewdog - Alice Porter. Tmavé pivo Guinnessovského typu. Poměrně sladké s hodně kávovým nádechem. I když mám tmavé stouty rád, toto mě tolik neoslovilo, za 3. Mezitím Tábi porušil své pravidlo postupného zvyšování stupňovitosti a sešel z vrcholu o několik stupňů na Tambor 11. Ten už, ale svojí "jednoduchostí" neměl v závalu speciálu příliš úspěch.

Večer se blížil ke konci, přesunuli jsme se tedy na bar a na rozloučenou dali ještě 2 malé vítězné Saisony. Mikeovi, majiteli a barmanovi v jedné osobě jsme poděkovali za skvělá piva a skvělý beer bar. Výběr piv je opravdu famózní. Těm slabším z nás (že Tabi :-), snad jen chyběl trochu větší výběr méně trpkých a hořkých piv (pro mě naprosté plus). Obsluha byla v pořádku a o pivech jsme se i mnohé dozvěděli. Škoda snad jen, že pivo se musí ve spodní nekuřácké části chodit objednávat nahoru. Také chyběl papír nebo tabule s nabídkou piv v ostatních prostorech, jediný seznam je nad barem. U vzdálenějších stolů tak není jiná možnost než jít na rozmyšlenou až k pípám. 

Závěrečné shrnutí mého hodnocení

PS - Haluz večera nastala těsně před odchodem, kdy jsme Mikeovi na baru chválili Saisona a ptali se co název znamená (stačilo se přitom mrknout na facebook :-)). Odpověď byla překvapivá: "Zeptej se sladka Matušky, co sedí vedle vás!" No sranda, nejdřív jsme nevěřili, že sotva 20ti letý klučina je sládek, ale jelikož vypadal že ví o čem mluví a google zpětně potvrdil, měli jsme opravdu tu čest pochválit pivo přímo "panu kuchaři".