Zubatý pes - vybroušený pivní bar

Po dlouhé době, kdy se začal projevovat speciálový absťák, mi padla do oka zpráva o nově otevřené hospůdce ve Vršovicích. Nabídka piv, které jinde neochutnáte, 15ti kouhoutová pípa a chuť do poznávaní nových lokalit nedala jinak a museli jsme s Tábim místo navštívit!

V ulici Petrohradská hledejte tento znak

Zubatý pes je poměrně zašitý a jistá domácí příprava byla nutná. Místo ještě voní novotou. Hned u vchodu upoutá místní pivní chlouba, monumentální dlouhá pípa za úzkým kamenným barem. Celý bar je koncipovaný do dlouhé "nudle", přímo nad ním je menší balkón s posezením, v podzemí se nachází nekuřácké prostory (vhodné i pro vetší akce). Spodní část nám přišla poněkud sterilní, což bylo asi i díky tomu, že jsme zde byli sami.  Po zjištění, že si pro pivo musíme chodit nahoru, jsme se po chvíli přesunuli k malému stolku u baru. 

Pohled od našeho stolu směrem k baru a vchodu

Tak a teď k těm pivům konečně! Výběr je opravdu náramný. Prvních 6 píp zaujímali zahraniční značky a zbytek byl rozdělen různým českým mini pivovárkům. Žádné Gambo ani Plzeň se zde opravdu nekoná. Podle stránek se budou značky a druhy průběžně měnit. 

Z práce a následném sportu jsme přišli náramně žízniví a hladoví. Začali jsme 2 třetinkami Nøgne Ø Pale Ale, silného 14° norského piva (6% alc.). Začátek to byl opravdu výborný. Pivo ačkoliv silné, mělo krásnou vůní a na jazyku hrálo mnoha chutěmi, částečně do ovocna, ale přitom dostatečně hořké. Známka jak ve škole - 2. Pes nenabízí žádnou teplou kuchyni, ale pár pivních chuťovek se přece jenom najde. Studené vepřové výpečky jsme nemohli odmítnout. 

Nasyceni a naladěni na dobrou notu, jsme u druhého piva šli trochu na jistotu. Varnsdorfský Kocour nás ještě nikdy nezklamal a na čepu byl Koucour Samraj IPA. Dvě sklenice byly jasná volba. Koucour je prostě Kocour a tento IPA speciál je výborný. Na Kocourech mám nejradši jejich skvěly nahořklý "ocas" a vůni. Možná u Samuraje hořkost až příliš přebíjela ostatní chuť. Proto známka - 2-. 

Ve znamení hořkosti byl i zbytek celého večera. Vynikajícím pivkem se ukázal Skotský pes - Brewdog: Avery Brown Dredge. Velice zajímavé pivko podobného typu jako prvně chutnaný norský Pale Ale, ale silnějšího ražení. Pivo mi velice sedlo, krásně vonělo po ovoci a mělo specifickou hořko-nasládlou chuť. Byl jsem z něj nadšený, jasných 2+. Tábi se místo toho pustil do té nejsilnější kategorie s Mikkeller - Funky E-Star. Třetinka s 9,3% alkoholu měla už blíž k vínu než pivu a i chuť víno připomínala. Ne úplně můj šálek, ale měl jsem pouze 2 loky, takže bez hodnocení.  

Vlevo Brewdog - Avery, uprostřed Matuška Saison, vpravo spokojený piják :)

Nadešel čas na pivo večera. Po cizině jsme se obrátili k známému jménu, ale nezmámenu typu. Matuška: Saison byl pro mě naprostou bombou. Skvěle hořké a přitom poměrně jemné na jazyku a skvěle pitelné pivo.  Jedná se o sezónní záležitost, tak doufám, že se s ním ještě setkám. Tleskám, u mě za 1. Druhým Matuškou na čepu byla Zlatá Raketa. Toto pivo není pro každého, hořkost je enormní a pořádně chytá za jazyk. Doplněno 7% alkoholu (17°) se jedná o opravdu drsný požitek. Po pár locích jsem si připadal tak drsně, jak kdybych půl dne přehazoval uhlí (nebo takhle nějak drsně). Miluju hořká piva, za mě 2+. 

Hořkou chuť skvěle doplnily pikantní klobásy, jasný top místního mini jídelníčku

Večer se chýlil ke konci, zkusil jsem tedy ještě poslední silnější speciálek - Brewdog - Alice Porter. Tmavé pivo Guinnessovského typu. Poměrně sladké s hodně kávovým nádechem. I když mám tmavé stouty rád, toto mě tolik neoslovilo, za 3. Mezitím Tábi porušil své pravidlo postupného zvyšování stupňovitosti a sešel z vrcholu o několik stupňů na Tambor 11. Ten už, ale svojí "jednoduchostí" neměl v závalu speciálu příliš úspěch.

Večer se blížil ke konci, přesunuli jsme se tedy na bar a na rozloučenou dali ještě 2 malé vítězné Saisony. Mikeovi, majiteli a barmanovi v jedné osobě jsme poděkovali za skvělá piva a skvělý beer bar. Výběr piv je opravdu famózní. Těm slabším z nás (že Tabi :-), snad jen chyběl trochu větší výběr méně trpkých a hořkých piv (pro mě naprosté plus). Obsluha byla v pořádku a o pivech jsme se i mnohé dozvěděli. Škoda snad jen, že pivo se musí ve spodní nekuřácké části chodit objednávat nahoru. Také chyběl papír nebo tabule s nabídkou piv v ostatních prostorech, jediný seznam je nad barem. U vzdálenějších stolů tak není jiná možnost než jít na rozmyšlenou až k pípám. 

Závěrečné shrnutí mého hodnocení

PS - Haluz večera nastala těsně před odchodem, kdy jsme Mikeovi na baru chválili Saisona a ptali se co název znamená (stačilo se přitom mrknout na facebook :-)). Odpověď byla překvapivá: "Zeptej se sladka Matušky, co sedí vedle vás!" No sranda, nejdřív jsme nevěřili, že sotva 20ti letý klučina je sládek, ale jelikož vypadal že ví o čem mluví a google zpětně potvrdil, měli jsme opravdu tu čest pochválit pivo přímo "panu kuchaři".